Zákon č. 262/2006, Zákoník práce, Část pátá - Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 

Hlava II: Povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance
  
(2) Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.
  
(3) Zaměstnavatel určí obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první pravidelně opakováno; v případech uvedených v odstavci 2 písm. c) musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu.
  
Hlava III: Společná ustanovení
   
(5) Zaměstnavatel je povinen organizovat nejméně jednou v roce prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele v dohodě s odborovou organizací nebo zástupcem zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zjištěné nedostatky odstraňovat.

Nařízení vlády 362/2005 Sb.

§ 1

Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství  a  upravuje  způsob  organizace  práce  a  pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci na pracovištích, na nichž jsou zaměstnanci vystaveni nebezpečí pádu z výšky nebo pádu do volné hloubky (dále jen "práce ve výškách a nad volnou hloubkou"), a bližší požadavky na  bezpečný  provoz  a  používání  technických  zařízení poskytovaných zaměstnancům pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou.

Příloha, odst. XI. Školení zaměstnanců

Zaměstnavatel  poskytuje  zaměstnancům  v dostatečném rozsahu školení o bezpečnosti  a  ochraně  zdraví  při  práci  ve  výškách  a  nad volnou hloubkou,  zejména  pokud  jde  o  práce  ve  výškách  nad  1,5  m, kdy zaměstnanci  nemohou pracovat z pevných a bezpečných pracovních podlah, kdy  pracují na pohyblivých pracovních plošinách, na žebřících ve výšce nad  5  m  a o používání osobních ochranných pracovních prostředků. Při montáži  a  demontáži  lešení  postupuje zaměstnavatel podle části VII. bodu 7 věty druhé.

 

Povinnost školení - výklad

ŠKOLENÍ ZAMĚSTNANCŮ – V ustanovení § 103 zákoníku práce je v samostatných odstavcích (v odst. 2 a 3) upraveno školení zaměstnanců, což na první pohled ukazuje na význam, jaký zákonodárce školení zaměstnanců přikládá. V odstavci 2 § 103 nového zákoníku práce je výslovně stanoveno, že zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení zaměstnavatel zajistí při nástupu zaměstnance do práce, a dále

- při změně:

• pracovního zařazení,
•   druhu práce,
• při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů,
• v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Ustanovení odst. 3 § 103 zákoníku práce pak obsahuje zásadu, že zaměstnavatel určí obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pravidelně opakováno. V případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu.

ODCHÝLENÍ JE MOŽNÉ POUZE VE PROSPĚCH ZAMĚSTNANCE – K tomu je třeba připomenout, že podle ustanovení § 363 odst. 1 zákoníku práce je ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) až h), j) a k) až do konce odst. 1, odst. 2 až 5, tedy odstavce 2 a 3 o školení ustanoveními, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství a které jsou tudíž kogentní s tím, že odchýlení je možné pouze ve prospěch zaměstnance. Zásada, že odchýlení je možné pouze ve prospěch zaměstnance, v našem konkrétním případě u školení znamená, že zaměstnavatel může případy, kdy bude zaměstnance školit, rozšířit, nikdy je však nesmí omezit pod zákonem stanovené a výše uvedené minimum § 103 odst. 2 zákoníku práce.

Toto ustanovení má bezprostřední legislativní i obsahovou vazbu na ustanovení § 31 zákoníku práce, podle kterého musí zaměstnavatel fyzickou osobu před uzavřením pracovní smlouvy seznámit s povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci. Toto ustanovení na tuto povinnost navazuje a ukládá zaměstnavateli plnit ji vůči všem zaměstnancům nejen při nástupu do práce, ale i při změně pracovního zařazení nebo druhu práce, při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů, v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Jakým způsobem je tato povinnost plněna, se v praxi nejčastěji ukazuje při řešení odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz, kdy se zvažuje, do jaké míry se může zaměstnavatel ze své odpovědnosti deliberovat s poukazem na to, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány.

PLATÍ VŠAK ZÁSADA, že odpovědnost za stanovení obsahu a četnosti školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a způsob ověřování znalostí zaměstnanců si nese výhradně zaměstnavatel. Povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnancům školení při nástupu do práce, ale i při změně pracovního zařazení nebo druhu práce, při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů, v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, je zákonem stanoveným nepodkročitelným minimem.

POVINNOST ZAMĚSTNAVATELE PRAVIDELNĚ ŠKOLIT ZAMĚSTNANCE totiž bezprostředně navazuje na výše popsaný proces hodnocení a řízení rizik, jehož cílem je optimalizace rizika. V první části tohoto procesu, která se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, se shromažďují podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. A právě do této druhé části, kde jsou přijímána opatření ke snížení rizik, zapadá školení.

Do budoucna již nebude žádný obecně závazný předpis (s výjimkou ověřování zvláštní odborné způsobilosti) stanovit, jak často mají probíhat školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. To musí zaměstnancům stanovit jen sám zaměstnavatel, neboť on sám odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví všech zaměstnanců. Stanoví to právě na základě vyhodnocení prevence rizik.

Zákoník práce nestanoví a v budoucnu také nebude stanovit žádný obecně závazný předpis, kdo má zaměstnance školit, jestli to má být odborně způsobilá osoba v prevenci rizik (jež splňuje předpoklady stanovené ustanovením § 10 zákona č. 309/2006  Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) nebo, např.  externí firma – školitel odborné způsobilosti k provádění prací ve výškách. To vše je plně věcí zvážení zaměstnavatele. Zaměstnavatel je ten, který podle ustanovení § 101 zákoníku práce jedině a výhradně odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci a jedině on má právo si rozhodnout, jaká k zajištění této povinnosti přijme opatření.

PRO PRÁCI VE VÝŠKÁCH OBECNĚ je základním a nejdůležitějším předpisem nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Tímto nařízením vlády byla do právního řádu České republiky transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/45/ES, kterou se mění směrnice Rady 89/655/EHS o minimálních bezpečnostních a zdravotních požadavcích na používání pracovního zařízení pracovníky při práci [druhá samostatná směrnice ve smyslu článku 16(1) směrnice 89/391/EHS] a která obsahuje ustanovení o používání pracovního zařízení poskytovaného pro dočasné práce ve výškách.

Směrnice upravuje jednak používání pracovního zařízení poskytnutého pro dočasnou práci ve výšce a dále pak organizaci práce a pracovních postupů při práci ve výšce. Část směrnice týkající se používání pracovního zařízení poskytnutého pro dočasnou práci ve výšce máme transponovanou do ustanovení § 4 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a zejména do jeho prováděcího nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí a které také podle ustanovení § 23 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, bude platit do vydání nového prováděcího nařízení vlády. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, má oporu v ustanovení § 5 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci o dalších požadavcích na organizaci práce a pracovní postupy.

POŽADAVKY NA ZPŮSOB ORGANIZACE PRÁCE A PRACOVNÍCH POSTUPŮ – Nařízení vlády obsahuje řadu požadavků na to, jak má zaměstnavatel organizovat práci ve výškách a nad volnou hloubkou a jaká přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení. Podrobnější požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, jakož i na bezpečný provoz a používání technických zařízení poskytovaných zaměstnancům pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou jsou v příloze členěny do deseti částí:

I. Zajištění proti pádu technickou konstrukcí
II. Zajištění proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky
III. Používání žebříků
IV. Zajištění proti pádu předmětů a materiálu
V. Zajištění pod místem práce ve výšce a v jeho okolí
VI. Práce na střeše
VII. Dočasné stavební konstrukce
VIII. Shazování předmětů a materiálu
IX. Přerušení práce ve výškách
X. Krátkodobé práce ve výškách.
XI. Školení

Pro nás je samozřejmě nejdůležitější část XI., která byla do vlastního textu nařízení vlády doplněna až v průběhu připomínkového řízení na základě požadavků praxe, která si žádala úpravu školení. Z ní vyplývá, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům v dostatečném rozsahu školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve výškách a nad volnou hloubkou, zejména pokud jde o práce ve výškách nad 1,5 m, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z pevných a bezpečných pracovních podlah, kdy pracují na pohyblivých pracovních plošinách, na žebřících ve výšce nad 5 m a o používání osobních ochranných pracovních prostředků.

Zásady zajištění pádu technickou konstrukcí jsou obsaženy v části I., zajištění proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky v části II. a zásady bezpečného používání žebříků jsou obsaženy v části III.

JUDr. Eva Dandová
odbornice na BOZP